(v příběhu Léty) jsme svědky toho, jak obtížná je cesta světla vědomí. Dosud nestabilní já poskytuje útočiště božství. Nestálá oblast poněkud mlhavého vědomí, do níž božství vstoupí, se následně zpevní a stabilizuje.
E. F. Edinger (2007): Věčná dramata.
Létó je matka Apollóna a Artemidy, které počala s Diem. Žárlivá Diova manželka Héra poslala hada Pythóna, aby Létó pronásledoval všude po celém světě a snažila se jí zabránit v porodu. Latona hledala místo, kde by mohla přivézt na svět božská dvojčata, ale země i moře před ní ustupovaly. Nesměla porodit na žádném místě, kam padá sluneční svit. Odvrhli jí i lidé, proto je proměnila v žáby. Přijal ji opuštěný ostrov Ortygia, který se za to odměnou proměnil v pevnou zem a dostal jméno Délos (zářící). Porodní bolesti trvaly devět dní a nocí, až se bohyně porodu Eileithýia nechala obměkčit a nebohé Létó pomohla. Na svět přišla první Artemis, bohyně lovu, a pomohla pak matce porodit Apollóna, boha slunce a světla. Létó si znepřátelila královna Niobé, jež se nad ní povyšovala pro početné potomstvo. Děti Niobé, sedm synů a sedm dcer, byly zastřeleny Apollónem a Artemidou, kteří se rozhodli svou matku pomstít. Zeus, dojat Niobiným žalem, ji proměnil ve skálu, z níž prýštily jako pramen mateřské slzy.
Jiné jméno řecké bohyně Latony (Létó, Lat) je Lada, což je zřejmě krétské slovo pro "ženu". S její postavou je spojováno vejce hyacintové barvy, které se nazývalo glain a které každý rok hledali na pobřeží, v keltském mýtu je snesla bohyně v podobě mořského hada.
Zdroj: Martin René (1996): Slovník řecko - římské mytologie a kultury, nakl. EWA, Praha.
Robet Graves (1996): Řecké mýty I.,nakl. Mustang, Plzeň.